Každý člověk hledá, hledá celý svůj život. A hledá toho někoho, s kým bude sdílet své prohry, výhry, radosti, starosti, optimismus i bezmoc, dobré a zlé...Je jedno, jestli hledá člověka stejného pohlaví nebo toho druhého pohlaví....Nedůležitější je ten pocit, že někdo prožívá vaše starosti a radosti s vámi, že se máte o koho opřít, že vám někdo utře slzy, nedůležité zda smíchu či žalu. Ale je tu...Stojí vám po boku, podpírá vaše sebevědomí, dýchá vám za krk, když činíte rozhodnutí...
Jenže je tu bohužel ta možnost, že si myslíte, že jste ho našli, že je to ten on s velkým O, nebo ta ona s velkým O, že je to ten Pythagoras vaší matyky života...A on se nakonec stane Brutem vašeho Caesara....Ten kdo, přeze vše očekávání zradil, ten komu jste svěřili vaše veškeré a kolikrát i tajné naděje....A on pak zradí...
Nejdřív se z něj stane někdo jiný. Jako by si Romeo promůjčil masku Tybalta, jako by si Doryan Gray už ze začátku uvědomil, kdo je ten slavný obraz...Jako by vás od začátku využíval jako radní Krysaře...
Najednu stojíte před realitou. Ten, který pro vás představoval písmo svaté, se stal Jidášem...A vám nezbývá nic, než se s tím vyrovnat. Nic, než převést léta či měsíce společného soužití do pár dnů a naučit se s tím žít...A dokola si upamatovávat, tady mi lhal, v téhle situaci mi lhal...K zbláznění??? Ano...
Člověk, který vám byl podporou, se stal katem...A prý si z toho máte vzít ponaučení...Jenže kde ho vylovit, když veškeré vaše vnitřnosti jsou zality kalem křivdy, studem zaslepenosti, žlučí hlouposti a temnotou důvěřivosti? Kde???