Těžkou hlavu z toho mám jen já...?

Ne, že bych se tomu divila. Většinou se nad vším nesmírně trápím a poté zjistím, že to byla kravina a starosti jsem si dělala jen já. Ale teď jsem měla pocit, že jsem se trápili oba. Ono to kolikrát z toho rozhovoru i vyplynulo... A vono ne.

Dobrá zpráva je, že po včerejším večeru a dnešním ránu se poprvé od té osudné neděle před dvěma týdny, necítím jak na trní a můžu volně dýchat. Slovo dalo slovo a já zjistila, že mě opravdu miluje, že se mnou počítá do budoucna a že i on chce, aby vše bylo jako dřív. No, zaplať pánbůh!

Jen mě zarazila ta dnešní smska. Prej, já myslel, že je všechno v pořádku... Ahá. Takže já si tady celý dva dny hledám články a diskuze na téma: Už mě nemiluje, Ochladnutí citů, Krize ve vztahu apod., abych načerpala inspiraci, sílu a taky, abych šílela strachy ještě víc a ono přitom asi bylo vše v pořádku a vše byl jen výplod mé paranoidní mysli? No jo, s mým přemejlšením ve třech rovinách to prostě není jednoduchý.

Ale teď momentálně, po strašně dlouhý době, se cítím dobře, nic mě netíží, jsem uvolněná. Jenom strašně utahaná. Ale to se přežije :)

Doufám, že mi ten pocit vydrží aspoň den...